Regret by Tom Sharp

At night when you can’t sleep, regret pries open your eyes. Your mind is a cold and dark city congested with bad memories. There should be a warm room somewhere up a cold alley, but you wander elsewhere— aimlessly and uselessly. You are its unwitting victim and its unwitting perpetrator. Knowing this doesn’t make your suffering any better.

Propast by Jiří Karásek ze Lvovic

Když v městě za noci zvuk každý dozní, tu jiná duše, tajemná, v něm vstává. Jak město spící je tvá ztichlá hlava, v níž bloudí myšlenka jak chodec pozdní. Však bojíš-li se potměšilé moci pozdního chodce, že tě schvátí směle, víc myšlenky se děs teď osamělé, jež přepadne tě náhle o půlnoci… Jsi její kořist. Cítíš? V tebe boří dráp chladný, tmavé peruti své vznese. A v očích fosfor zelenavý hoří. Jsi chvíli šílencem. A duše řítí se v prohlubeň zla, kterou v nitru nese… Ah, věčně propast, věčně v sobě míti!