Propast by Jiří Karásek ze Lvovic

Když v městě za noci zvuk každý dozní, tu jiná duše, tajemná, v něm vstává. Jak město spící je tvá ztichlá hlava, v níž bloudí myšlenka jak chodec pozdní. Však bojíš-li se potměšilé moci pozdního chodce, že tě schvátí směle, víc myšlenky se děs teď osamělé, jež přepadne tě náhle o půlnoci… Jsi její kořist. Cítíš? V tebe boří dráp chladný, tmavé peruti své vznese. A v očích fosfor zelenavý hoří. Jsi chvíli šílencem. A duše řítí se v prohlubeň zla, kterou v nitru nese… Ah, věčně propast, věčně v sobě míti!

Miss (literal translation of Jiří Karásek ze Lvovic’s poem)

When every sound dies down in the city at night, another soul, mysterious, rises in him. Like a sleeping city is your silent head, in which thought wanders like a late walker. However, if you are afraid of the evil power a late walker that takes you boldly more thoughts fear lonely now which suddenly overtakes you at midnight... You are her prey. do you feel It’s burning in you the cold, dark claw will raise its wings. And greenish phosphorus burns in the eyes. You’re crazy for a while. And the soul rushes into the pit of evil that he carries inside... Ah, eternal abyss, eternally to have!